To, čím se živíš, utváří  tvoje  přesvědčení  o tom, kým jsi.
K  velkým tlakům  dochází  třeba v sociálních službách, zdravotnictví,  ale i školství.
Chtěla bych dnes trochu dodat energii lidem, co pracují v těchto a dalších službách. Zvlášť tady je třeba , aby tu pracovali lidé, kteří to dělají  rádi, cítí to jako poslání. Záměr ( to co opravdu cítš, že chceš)a akce ( to co děláš) mají být v souladu. Jakmile začneš dělat věci, které ti nedávají smysl, vytvoříš  si to, co nechceš.
Nechybí nám tu tolik omílané  finance, jako spíš skutečné ocenění tvé práce, pocit smysluplnosti, správnosti bytí přesně tam, kde právě jsi. Mám pro tebe důležitou zprávu: Ta změna nikdy nepřijde zvenku. Můžeš si stokrát denně říkat, že kdyby bylo to a to jinak, cítil by ses líp. Možná ses ale jenom nechal strhnout a nakazit nasraností a bezmocí.
Proč vlastně tuhle práci děláš?
Co by se stalo, kdybys zítra nepřišel do práce, nebo by služba ve které pracuješ , přestala fungovat.?
Když si od srdce odpovíš na tuhle otázku,  najednou to možná uvidíš…protože ty tam chceš být, když paní Novotná bude potřebovat doprovodit do kantýny na kafíčko, nebo si chvilku povídat o tom, jaké měla šaty do tanečních. Možná si nejsi jistý, jestli chceš chybět u toho, když pan František zkusí sám uvařit svůj první guláš nebo si dojde nakoupit.  Protože jsi přesně ten člověk, který chce a dovede podporovat druhé a v tyto chvíle ve svém poslání nacházet smysl a radost , cítit tu energii.
Nejvíc škody napáchá v této práci porovnávání, soupeření,  dokazování  vlastní hodnoty. Možná si umíš představit, že to může fungovat i jinak. Ale tu změnu musíš přinést ty sám do svojí každodenní práce, vlastně do celého přístupu k životu a světu.
Nejdřív se postarej  o sebe – odpočívej, dobře jez, spi.
A pak se zamysli, jak bys to chtěl.  Naší prací přece není posloužit a splnit lidem jejich přání, někomu v našich očích slabšímu jen vylepšit život, naopak, je to vědomé spolutvoření světa, ve kterém má každý člověk svou hodnotu a důležitý životní úkol, může prožívat vlastní zkušenosti a učit se.  V lásce a respektu. Tak to cítím já a tímto jen nabízím úhel pohledu i tobě.
S láskou
Laskavá rebelka Léňa

Nedávno jsem psala o vnitřní navigaci, emočním GPS, které nám spolehlivě radí, jestli jdeme dobře, tedy v souladu s našimi hodnotami a tam, kam chceme. Dělá to celkem jednoduše a to v několika fázích…
Fáze 1. Cítíš se blbě
Fáze   2. Onemocníš nebo máš úraz
Fáze  3. No jo no – umřeš a dáš si to celý znovu
Já to dotáhla před třemi lety v rovině duše skoro do trojky. Takový zkrat. Nechceš nic cítit a tak se prostě emočně vypneš, umtrvíš …. Děje se to proto, aby v tobě konečně umřelo to staré nefunkční myšlení, způsoby přemýšlení, které tě nevedou ke tvým cílům skrze tvé hodnoty, ale úplně jinam  ( dosaď dle libosti kam).  A najednou víš, že prostě musíš udělat  tu změnu.  Já si to namířila pomalu a jistě  do fáze 2a ¾ . Nezastavilo mě, že mi není v tom, co dělám dobře. Nezastavila mě náhlá akutní operace 100 km od domova, kdepak… Pak jsem pocítila  totální vyhoření, odpor , ztrátu smyslu…apatii. Potřebovala jsem se znovu najít, ukotvit…Věděla jsem, že chci pomáhat lidem najít způsob, jak žít a pracovat podle toho, co jim dělá radost a dává smysl. a že k tomu nejdřív přesně musím vědět, kdo jsem  já…
Moje představa o tom, co je v životě úspěchem , se rapidně proměnila. Konečně jsem se na věci dokázala podívat bez strachu a ve světle pravdy svého srdce. A začala hledat radost každý den…a ona tam byla a já tam byla konečně taky…Z tohoto probuzení duše se najednou otevřel čistý záměr… Přicházely odpovědi na otázku  CO TADY NA TOM SVĚTĚ OPRAVDU CHCI DĚLAT A PROČ?
Čím dřív si pravdivě odpovíš na tuhle otázku, tím větší je šance, že se to stane.
Nemusíš čekat jako já, až skoro umřeš nebo onemocníš, stačí poslouchat signály duše, že ti v něčem není dobře a přemýšlet o tom, jak se cítit líp. To je dobrý začátek.
​